Minimálně každý týden mi přijde e-mail / zpráva od někoho, kdo se zeptá „jak se stát webdesignerem“. Nebo spíš jak se stát freelancerem, který má své vlastní klienty. No možná že vás má rada trochu překvapí. Když jsem začínal jako webdesigner, lhal jsem o mých dovednostech a zkušenostech. Nelhal jsem abych se nějak povyšoval nebo abych ublížil businessu klienta, ale protože jsem prostě nevěděl jak jinak udělat, abych dostal práci. Jak možná víte, nemám moc rád tradiční cestu vzdělávání (hlavně né tu Českou). Jsem samoukem od samého začátku, kdy jsem se rozhodl vytvořit svůj první web a vše co jsem se naučil po Minecratfu bylo z osobních zkušeností. Když jsem se rozhodl pracovat s klienty, nabízet mé dovednosti a říkat si za to peníze, musel jsem mít nějaký plán. Protože technicky, jsem neměl zkušenosti, které bych na to potřeboval.

Fake it til you make it

Pamatuji si mého prvního klienta, který se mě zeptal, jestli dokážu nadesignovat a naprogramovat docela komplikované stránky. Řekl jsem: „Jasně!“ i když jsem věděl, že lžu. Jenže jsem opravdu potřeboval klienta a nějakou zkušenost. Takže mé myšlenkové pochody byly následující:

  1. Klient mi zadá vytvořit webové stránky za dva měsíce, což mi dává docela dost času.
  2. Vím, že klient neví nic o designu. Není expertem a ani já ním nejsem. Ale já jsem ten, co dostane na 2 měsíce zaplaceno, aby se to naučil. A já budu taky ten, kdo si stanoví cíle a způsob jakým je bude vykonávat.
  3. Takže víceméně cokoliv co udělám za dva měsíce, ze mě může udělat jenom většího experta, než jakým je klient. (pokud ho tedy strávím vyhledáváním a děláním)

To že jsem nyní věděl, že mám dva měsíce na to, abych dodal, bylo přesně to co jsem potřeboval. Výsledek který jsem nakonci dodal samozřejmě nebyl nějaký skvost, ale byl dostatečně dobrý na to, aby uspokojil klienta. Co je ale důležitější: Naučil jsem se jak vytvořit webovou stránku a nemohl se dočkat, až vytvořím další, která bude ještě lepší než ta předchozí. Při používání této strategie je určitá pravděpodobnost, že se něco podělá, pro mě to byl ale způsob, kterým jsem se na začátku své kariéry naučil většinu mých dovedností. Sliboval jsem lidem, že pro ně něco dokážu vytvořit, i když jsem neměl nejměnší ponětí jak. Tou pozitivní stránkou této strategie ale je, že se pod tlakem a blížícím se deadlinem naučíte opravdu hodně. Buď makáte nebo zklamete a porušíte svůj slib. A zklamat klienta pro mě nikdy nebyl ten zvolený přístup. Další klient mě požádal, abych pro něj nadesignoval obal na krabici, ve které posílá díly pro motorky, které se u něj vyrobí. Z konceptu do finální produkce, opravdové krabice, které uvidí spousty lidí. Neměl jsem ani ponětí jak to funguje, neměl jsem ani ponětí jaký je rozdíl mezi RGB a CMYK a ani k čemu se používají Pantone barvy. Stejně jsem slíbil, že design, rozměry a vše potřebné dodám. Byla to jedna z nejvíce stresujících prací, které jsem kdy dělal, ale také ta, ze které jsem si nejvíce odnesl.

První věc, kterou jsem udělal po dostání zakázky bylo naťukání do Googlu: „Jaký je rozdíl mezi RGB a CMYK“. Tímhle způsobem jsem se naučil tvořit a tímhle způsobem se učím dennodenně.

Tahle strategie může mít i opačný efekt, ale pokud vím, tak jsem nikdy nezklamal nikoho jiného, než sám sebe. Vždycky jsem doručil, protože na mě byl vyvíjen tlak a blížící se deadline. I teď je dobrý příklad Elon Musk. Než Elon začal SpaceX, neměl nejmenší ponětí, jak fungují rakety. Jednoduše si ale od kamaráda půjčil pár knih o raketových technologiích a začal o tom číst. Krátce po tom je začal stavět a vybuchovat, dokud se mu nepodařilo jednu odlepit ze země aniž by expolodovala. A tady mluvíme o raketách, né o designování webových stránek nebo krabic od dílů pro motorky. Jediná věc na kterou si musíte dávat pozor je vynechat z toho vaše ego. Předstírání, že jsme někdo jiný může být nebezpečné. „Fake it til you make it“ znamená v něco věřit tak moc, až v to doopravdy věříte. Je to ale vždycky jen dočasný stav, jinak to může ublížit jak vaší pověsti, tak vašemu egu. Věřím, že cokoliv co se chceme naučit, ať už kvůli tomu musíme udělat jeden malý slib, ten může být právě to, co nás nakonec dokopá se to doopravdy naučit. Protože se od nás očekává dodání. Jiná možnost než se s tím poprat není.

Máte podobné zkušenosti nebo dokonce někdy stalo, že vám tahle strategie nevyšla? Tweetněte mi @tadeaskula

SOUVISÍ: Zajímavá TED přednáška, jak naše řeč těla formuje kým jsme. Naše řeč těla ovlivňuje způsob, jakým nás vidí nejen ostatní, ale i jak vidíme my sami sebe.

„Sociální psycholog Amy Cuddy ukazuje jak „power posing“ -důvěryhodné držení těla, i když si sebou nejsme jistí- může mít vliv na naši hladinu kortizolu v mozku, a ta může mít vliv na naši celkovou šanci na úspěch.“

Mějte super (prázdninový) týden!